Zahradní tipy
Co právě dělat na zahradě, jak pečovat o rostliny a čemu se raději vyhnout. Rady ověřené přímo v naší zahradě.
Zobrazit články
Na našem blogu najdete to, co sami žijeme a zkoušíme – zkušenosti ze zahrady, praktické tipy a návody, užitečná srovnání i recepty z úrody. Bez zbytečné teorie, srozumitelně a především z vlastní zkušenosti.
Co právě dělat na zahradě, jak pečovat o rostliny a čemu se raději vyhnout. Rady ověřené přímo v naší zahradě.
Zobrazit články
Praktické rady, návody a srozumitelná srovnání pro domov, zahradu i každodenní život.
Zobrazit články
Sezónní recepty, zavařování a nápady, jak chutně a smysluplně využít úrodu z vlastní zahrady.
Zobrazit článkyVypadá trochu jako jablko, křupe skoro jako jablko, ale pořád je to hruška. Nashi nás baví právě tím, jak moc se liší od klasických evropských hrušek. Je pevná, mimořádně šťavnatá, příjemně sladká a při zakousnutí krásně křupe. A přestože ji v obchodech často vídáme zabalenou po jednom kuse v pěnové síťce jako něco exotického, bez problémů ji můžeme pěstovat i v našich zahradách.
V tomto článku se podíváme na to, odkud nashi pochází, jak chutná, jak ji pěstovat, co potřebuje pro pěknou úrodu a proč se s jejími plody zachází tak opatrně. A protože u nás ovoce ze zahrady nekončí jen v míse na stole, z vlastní úrody připravíme také tři recepty – křupavý salát, domácí sirup se zázvorem a medem a sladkokyselé chutney.
Ze sladkých a mimořádně šťavnatých nashi hrušek připravíme tři úplně rozdílné recepty – křupavý salát s pekingským zelím a vlašskými ořechy, domácí nashi sirup se zázvorem a medem a sladkokyselé chutney s cibulí a zázvorem.
Celou přípravu najdete také ve videu na sociálních sítích COOL Design.
Nashi patří mezi asijské hrušky. Nejčastěji se tímto názvem označují odrůdy odvozené od druhu Pyrus pyrifolia. Přestože má řada odrůd téměř dokonale kulatý tvar a na první pohled připomíná jablko, stále jde o hrušku. Nashi tedy není kříženec jablka a hrušky.
Setkat se můžete také s názvy asijská hruška, japonská hruška, čínská hruška nebo „apple pear“. Samotné japonské slovo „nashi“ znamená jednoduše hruška.
Barva slupky závisí na konkrétní odrůdě. Může být nazelenalá, žlutá, zlatavá nebo bronzově hnědá a často ji pokrývá množství drobných světlých teček. Rozdíly najdeme také v chuti a velikosti plodů, společná jim ale zůstává typická šťavnatost a křupavost.
Domovem asijských hrušek je východní Asie. Dlouhou tradici mají především v Číně, Japonsku a Koreji, kde se hrušky pěstovaly a postupně šlechtily po celá staletí.
Postupem času vzniklo velké množství odrůd, které se liší velikostí, barvou slupky, chutí i dobou dozrávání. Mezi známé patří například Hosui, Kosui, Shinseiki nebo Nijisseiki.
Přestože její původ zní exoticky, pěstování nashi u nás vůbec nemusí být složité. Základem je slunné místo, kvalitní půda, dostatek vody během sucha a vhodné opylení.
Nashi vysazujeme tam, kde bude mít dostatek světla. Slunce pomáhá dozrávání plodů i tvorbě cukrů.
Vyhovuje jí hlubší, úrodná a přiměřeně vlhká půda. Neměla by však být dlouhodobě přemokřená.
Mladý strom po výsadbě pravidelně zaléváme. Během delšího sucha vodu ocení i starší plodící stromy.
U mnoha odrůd nashi je pro spolehlivou násadu velmi vhodný druhý kompatibilní opylovač, který kvete v podobnou dobu.
Korunu udržujeme prosvětlenou a vzdušnou. Odstraňujeme poškozené, křížící se a zbytečně zahušťující výhony.
Nashi dokáže nasadit obrovské množství plodů. Pokud je jich příliš mnoho, část odstraníme, aby ostatní měly prostor dorůst.
V tomto videu Michaelis GARDEN ukazujeme nashi přímo v naší zahradě a vysvětlujeme, co potřebuje, aby zdravě rostla a pěkně plodila.
Podíváme se na samotný strom, tvorbu úrody, probírku plodů i praktické pěstování v našich podmínkách.
Jednou z věcí, které se u nashi opravdu vyplatí sledovat, je množství plodů na stromě. Nashi dokáže nasadit velmi bohatou úrodu, ale příliš mnoho hrušek na jedné větvi nemusí být výhodou.
Když na stromě zůstane příliš mnoho plodů, jednotlivé hrušky zůstanou menší, větve jsou zbytečně přetížené a strom spotřebuje velké množství energie. Proto po přirozeném opadu část mladých plodů odstraníme a necháme především ty nejhezčí a nejlépe umístěné.
U klasické hrušky často čekáme měkkou a máslovou dužinu. Nashi je úplně jiná. I zralý plod zůstává pevný, svěží, křupavý a mimořádně šťavnatý.
Chuť je příjemně sladká a osvěžující. Právě proto nám nashi nejvíce chutná dobře vychlazená – jednoduše rozkrojená a snědená čerstvá.
Pokud jste nashi kupovali v supermarketu, pravděpodobně jste si všimli jedné zvláštnosti. Velmi často je každý jednotlivý plod zabalený v měkké pěnové síťce.
Na první pohled to může vypadat jen jako způsob, jak z obyčejné hrušky udělat prémiové ovoce. Důvod je ale především praktický.
Přestože je dužina nashi pevná a při zakousnutí krásně křupe, samotný zralý plod je citlivý na nárazy a otlačení. Při přepravě by do sebe jednotlivé hrušky narážely, poškozovala by se slupka a vznikala by otlačená místa.
Podobně opatrně se proto vyplatí zacházet i s vlastní úrodou. Hrušky při sklizni neházíme na sebe a při skladování je zbytečně nezatěžujeme dalším ovocem.
Nejjednodušší způsob je sníst ji čerstvou. Dobře vychlazená nashi je sladká, křupavá a plná šťávy. Právě díky své pevnosti však velmi dobře funguje také v receptech.
Tento salát stojí přesně na vlastnosti, pro kterou máme nashi tak rádi – pevné, křupavé a mimořádně šťavnaté dužině. Hrušky před přípravou dobře vychladíme a do salátu je přidáváme až nakonec.
Nashi obsahuje obrovské množství šťávy, a proto se velmi dobře hodí také na sirup. Vodu do něj vůbec nepřidáváme – hrušky si potřebnou tekutinu pustí samy.
Poslední recept využívá nashi úplně jiným způsobem. Sladkost hrušek spojíme s cibulí, zázvorem a jablečným octem. Výsledkem je husté sladkokyselé chutney s kousky ovoce, které výborně funguje se sýrem i masem.
Nashi si klidně můžete zasadit jen proto, abyste si každý rok utrhli ze stromu sladkou, studenou a křupavou hrušku. Když ale strom začne pořádně plodit, rychle zjistíte, že z úrody se dá připravit mnohem víc.
Část sníme čerstvou, část použijeme do salátu a větší množství můžeme proměnit v sirup nebo sladkokyselé chutney.
Nashi může na první pohled působit jako exotické ovoce, ale ve skutečnosti ji můžeme úspěšně pěstovat i v naší zahradě. Když jí dopřejeme slunné místo, dobrou půdu, dostatek vody, vhodné opylení a při bohaté násadě protrháme plody, dokáže nás odměnit krásnou úrodou.
A právě úroda ukazuje, jak univerzální tahle hruška je. Čerstvá krásně křupe, v salátu zůstává pevná, při vaření pustí obrovské množství šťávy a v chutney si velmi dobře rozumí se zázvorem, cibulí i octem.
U nás tentokrát skončila v křupavém salátu, nashi sirupu se zázvorem a medem a sladkokyselém chutney. A přesně takové využití vlastní úrody nás baví nejvíc.
V létě ji utrhneme rovnou do limonády, na podzim si z ní uvaříme čaj. Máta patří k bylinkám, které na zahradě využíváme téměř pořád. Když jí vyroste víc, část usušíme na zimu. Z čerstvých lístků připravíme mátový výplach pro osvěžení úst a s malinami a jahodami také domácí nanuky. Své místo má dokonce i v našich levandulových cookies.
Vezmeme vás od záhonu až do kuchyně. Ukážeme, jak mátu pěstujeme v Michaelis GARDEN, kam se hodí čerstvá a co děláme s úrodou, kterou nestihneme spotřebovat přes léto.
Ve videu vám ukážeme, co jsme z naší máty připravili. Část lístků si usušíme na později, z čerstvé máty uděláme domácí výplach úst a z malin a jahod ovocné nanuky. Levandulové cookies s mátou mají vlastní recept, na který vás odkážeme níže.
Postup najdete také ve videu na sociálních sítích COOL Design.
Máta je aromatická trvalka z čeledi hluchavkovitých. Pod jedním názvem se skrývá více druhů a odrůd. Máta peprná (Mentha × piperita) má výraznější, chladivou chuť, zatímco máta klasnatá (Mentha spicata) bývá jemnější. U domácích receptů proto záleží i na tom, jakou mátu pěstujete a kolik lístků přidáte.
Nejraději ji máme pro vůni a svěží chuť. Pár lístků dokáže proměnit obyčejnou vodu, ovocnou limonádu, salát i dezert. Při průběžné sklizni znovu obrůstá a můžete ji využívat od jara až do podzimu. Když část úrody usušíte, neztratí se z kuchyně ani v zimě.
Máta není náročná, ale vyplatí se hlídat dvě věci: vláhu a prostor. Vyhovuje jí půda, která dlouhodobě nevysychá. Zároveň se snadno rozrůstá podzemními výběžky, takže může časem zabrat místo ostatním bylinkám v záhonu.
Daří se jí na slunci i v polostínu. Na hodně horkém místě pečlivěji sledujte vlhkost půdy.
Půdu udržujte přiměřeně vlhkou a propustnou. V květináči máta vysychá rychleji než v záhonu, kořeny však nenechávejte stát ve vodě.
Pokud nechcete, aby se rozšířila po celé zahradě, dejte jí vlastní nádobu s odtokem vody. Výběžky, které z ní uniknou, průběžně odstraňujte.
Stříhejte zdravé výhony a rostlině ponechte dost listů pro další růst. Na zpracování vybírejte mladší lístky; staré, poškozené nebo skvrnité vyřaďte.
Při přesazování můžete trs rozdělit. Zdravý výhon lze také nechat zakořenit ve vodě a potom zasadit. Pracujte s čistým nářadím.
Máta je trvalka. Nadzemní část může přes zimu odumřít, na jaře však znovu obrazí. Květináč při silných mrazech chraňte před úplným promrznutím kořenů.
Mátu určenou k jídlu pěstujeme bez chemických postřiků. Přesto sklízíme jen čisté a zdravé části rostliny a před použitím do jídla nebo výplachu je podle potřeby opláchneme pitnou vodou.
V létě putuje hlavně do domácích limonád. Na jaře si připravíme bezový sirup a při návštěvě k němu přidáme vodu, čerstvé ovoce a několik lístků máty. Stejně dobře se nám osvědčila s borůvkovým sirupem. Nápoj ozdobí a dodá mu vůni ještě dřív, než se člověk poprvé napije.
Když je v létě máty dost, schováme si část sklizně na dobu, kdy už venku čerstvé lístky netrháme. Sušičku nepoužíváme. Vybereme mladší zdravé listy, rozložíme je na tác a necháme přirozeně uschnout uvnitř, ve stínu a na vzdušném místě.
V zimě ji používáme hlavně na čaj. A když máme chuť na letní limonádu, necháme mátový nálev vychladnout a přidáme ho k sirupu a ovoci.
V obchodě najdete ústní vody na různé účely: některé slouží hlavně k osvěžení, jiné obsahují fluorid nebo další účinné látky. Prodávají se varianty s alkoholem i bez alkoholu. My máme na zahradě dost čerstvé máty, a tak jsme si připravili jednoduchý voňavý výplach bez alkoholu. Skořice a hřebíček mu dodají příjemně kořeněné aroma.
Pokud máte podrážděnou sliznici, afty nebo citlivě reagujete na mátu či koření, výplach raději vynechte. Při pálení ho přestaňte používat. Nedávejte ho malým dětem, které ještě neumí tekutinu spolehlivě vyplivnout. Mletá skořice by sice šla použít, ale zanechává usazeninu – proto volíme celé tyčinky.
Mátu nepřidáváme jen do nápojů nebo nanuků. V našich levandulových cookies ji spojujeme s levandulí, mandlovou a hladkou moukou a hořkou čokoládou. Používáme sušenou mátu, jejíž svěží chuť příjemně doplňuje máslo i květinovou vůni levandule.
Celý recept už najdete na blogu v češtině, včetně surovin, fotografií a postupu pečení: Levandulové cookies s mátou a hořkou čokoládou →
Když nám na konci sezony dozrály další maliny plodící dvakrát do roka, nechtěli jsme nechat ani menší úrodu přijít nazmar. Spolu s jahodami mají krásnou barvu a vůni; pár lístků máty jim dodá svěžest. Ovoce stačí rozmixovat, propasírovat a nalít do formiček. U nás si tyto nanuky oblíbily i děti, které k nám chodí na návštěvu.
Nemusíte pořizovat zvláštní vybavení kvůli jedinému receptu. Vybrali jsme šest věcí z českého e-shopu COOL Design, které využijete i u dalších bylinek a domácí úrody.
Pro bylinky na terase nebo u domu. Mátu pěstujte odděleně a průběžně kontrolujte její výběžky.
Prohlédnout květináč →Obsahuje i nůžky na sklizeň zdravých výhonů. Další nářadí využijete při sázení a přesazování.
Prohlédnout sadu →Na uložení zcela usušené máty. Nechte ji v suchu a mimo přímé slunce.
Prohlédnout sklenici →Na čaj z vlastní čerstvé nebo sušené máty. Sítko udrží lístky pohromadě.
Prohlédnout hrnek →Na vychlazený domácí výluh, pokud připravíte celou 500ml dávku. Před naplněním ji vždy důkladně umyjte.
Prohlédnout láhev →Na přípravu ovoce, máty a dalších surovin v kuchyni.
Prohlédnout prkénka →Po mátě se vrátíme k další úrodě ze zahrady. Na řadu přijdou okurky a domácí kvašáky – pro každého, kdo má rád jejich výraznou, příjemně nakyslou chuť a hledá další způsob, jak okurky zpracovat.
Máta u nás nekončí jedním šálkem čaje. V létě ji přidáváme do bezové a borůvkové limonády, část sušíme na zimu, z čerstvých listů připravujeme výplach pro osvěžení úst a s ovocem také nanuky. A pokud máte chuť na něco sladkého, vyzkoušejte naše levandulové cookies s mátou a čokoládou.
I z menší sklizně se dá pokaždé něco připravit. Stačí mít po ruce zdravé lístky a chuť vyzkoušet zase jiný nápad.
Na první pohled připomíná spíš bramboru než okurku. Brown Russian patří mezi méně známé staré odrůdy okurek a právě její netradiční vzhled je to první, čeho si na ní všimnete. Pod hnědou, jemně síťovanou slupkou se ale ukrývá světlá, pevná a křupavá dužina.
U nás jsme ji letos využili dvěma úplně rozdílnými způsoby. Z části úrody jsme připravili sladkokyselé okurky s chutí podzimu, skořicí a hřebíčkem a z čerstvých plodů rychlý asijský salát se sezamem, arašídy a bylinkami.
V jednom receptu okurky nejprve nasolíme a potom je krátce povaříme ve sladkokyselém nálevu se skořicí a hřebíčkem. Ve druhém zůstanou úplně čerstvé a připravíme z nich svěží asijský salát s citrusovou šťávou, sójovou omáčkou, sezamem, ořechy a bylinkami.
Celý postup přípravy obou receptů ukazujeme také ve videu na sociálních sítích COOL Design.
Brown Russian je stará odrůda okurky seté (Cucumis sativus), kterou v zahraničních katalozích najdete právě pod tímto názvem. U jejího původu se můžete setkat s rozdílnými údaji. Název přirozeně svádí k Rusku a některé zdroje ji tak také označují, více pěstitelských zdrojů ji ale konkrétně spojuje s Ukrajinou a obdobím kolem roku 1879. Podle nás je proto nejpřesnější mluvit o staré východoevropské odrůdě, u které není původ ve všech zdrojích uváděn stejně.
Nejzajímavější je ale samotná okurka. Mladé plody jsou světlé, běložluté až nažloutlé. Během dozrávání přecházejí přes zlatavé a oranžovohnědé tóny až do typické rezavě hnědé barvy. Povrch je pevný, jemně drsný a může působit síťovaně až popraskaně. U této odrůdy tedy hnědá barva neznamená, že je plod zkažený – naopak je pro zralou Brown Russian typická.
Nejlepší chuť má při sklizni přibližně kolem 12 až 18 cm, i když plody mohou dorůst i větší. U úplně zralých plodů je slupka už poměrně pevná, proto ji v obou dnešních receptech odstraňujeme.
Brown Russian roste jako klasická popínavá okurka a nejlépe se jí daří na teplém a slunném místě, v úrodné, propustné půdě a při pravidelné zálivce. Stejně jako jiným okurkám jí neprospívá dlouhodobé přesychání ani přemokření.
Vysévejte ji až v době, kdy je půda dostatečně prohřátá a nehrozí mrazy. Na slunném místě má rostlina lepší podmínky pro růst i dozrávání plodů.
U nás se velmi dobře osvědčilo pěstování na opoře. Rostlina má prostor šplhat vzhůru a plody mohou volně viset místo toho, aby ležely na zemi.
Právě u volně visících plodů jsme měli velmi pěkné a rovnoměrné vybarvení. Hnědá síťovaná slupka tak vynikne po celém povrchu.
Okurky potřebují během růstu dostatek vody. Nejlépe funguje pravidelná zálivka ke kořenům bez velkých výkyvů mezi suchem a přemokřením.
Do půdy se vyplatí před výsadbou zapracovat organickou hmotu nebo kompost. Zároveň musí dobře odvádět přebytečnou vodu.
K jídlu jsou nejzajímavější pevné plody přibližně kolem 12 až 18 cm. Pravidelnou sklizní zároveň podpoříte rostlinu v další tvorbě plodů.
Brown Russian je zajímavá právě tím, že má pevnou a křupavou dužinu. Dá se jíst čerstvá a zároveň se hodí i k nakládání. U plně dozrálých hnědých plodů je slupka pevnější, proto ji při kuchyňském zpracování většinou odstraňujeme.
Tento recept je úplně jiný než klasické kyselé okurky s koprem. Jablečný ocet, cukr, skořice a hřebíček vytvoří sladkokyselý nálev s jemně kořeněnou podzimní vůní. Okurky si přitom díky krátkému vaření zachovají příjemnou strukturu.
Základem je pracovat pouze se zdravými, pevnými plody bez známek kažení a zvážit je až po oloupání a odstranění semenného středu. Na recept potřebujeme přesně 3 kg připravené dužiny.
Sladkokyselá chuť s jemným kořením pěkně vyváží vepřové, hovězí i výraznější grilované maso.
Pár kousků vedle tučnějšího masa funguje podobně jako klasická kyselá příloha, ale s mnohem zajímavější vůní.
Výborné jsou ke grilovanému nebo opečenému sýru a křupavému chlebu.
Okurky slijte, nasekejte nadrobno a přidejte na paštiku nebo jinou výraznější masovou pomazánku.
Sladkokyselé kousky dodají sendviči šťavnatost, kyselost a příjemnou křupavost.
Zkuste je například k čedaru nebo jinému výraznějšímu sýru spolu s chlebem či krekry.
Druhý recept je přesným opakem nakládaných okurek. Žádné vaření – chceme zachovat čerstvost a křupavost Brown Russian. Okurku spojíme s limetkou nebo citronem, sójovou omáčkou, medem, sezamovým olejem, česnekem, sypaným chilli a čerstvými bylinkami.
Nakonec přidáme arašídy nebo kešu a černý sezam. Výsledkem je rychlý salát, který je zároveň svěží, slaný, jemně sladký, oříškový a podle množství chilli i pikantní.
Výborně funguje jako svěží příloha ke kuřecímu, vepřovému i hovězímu masu z grilu.
Citrusová zálivka, sezam a chilli se přirozeně hodí k jednoduše připravené rybě nebo mořským plodům.
Salát můžete podávat vedle teplé rýže, rýžových nudlí nebo jednoduchého jídla z woku.
V menší misce funguje skvěle i úplně samostatně – zejména během teplých dnů nebo při společném stolování.
Křupavá nakyslá příloha dobře vyváží maso, tofu i zeleninové špízy.
Po krátkém okapání ho můžete použít také jako svěží zeleninovou vrstvu do sendviče s pečeným nebo trhaným masem.
Při zpracování Brown Russian se hodně krájí, čistí, míchá a nakonec i servíruje. Z aktuální nabídky COOL Design jsme proto vybrali věci, které u podobných receptů dávají skutečný smysl.
Na oloupání, rozkrojení, odstranění středu i rovnoměrné krájení okurek a čerstvých bylinek.
Prohlédnout sadu nožů →Praktická pracovní plocha při přípravě většího množství okurek, česneku, bylinek a dalších surovin.
Prohlédnout bambusová prkénka →Větší 720ml kameninové misky se hodí právě k servírování čerstvého asijského salátu.
Prohlédnout zelené misky →Dvě velké misky, hůlky a lžíce se hodí k asijsky laděným jídlům, ke kterým můžete okurkový salát podávat.
Prohlédnout japonský set →Na vyzrálé sýry, chléb, paštiky a další občerstvení, ke kterému se nakládané okurky s chutí podzimu skvěle hodí.
Prohlédnout dubový podnos →Praktický pomocník při dochucování salátů, grilovaných jídel i všeho, co budete k okurkám servírovat.
Prohlédnout mlýnky →Okurky máme zpracované, ale zahrada ještě zdaleka nekončí. Právě v tomto období nám postupně dozrávají také fíky.
Příště si proto ukážeme, jak se dají fíky využít i na konci sezóny a co z nich připravit tak, aby to bylo jednoduché, chutné a trochu jiné než klasický džem.
Brown Russian možná na první pohled nevypadá jako okurka, na jakou jsme zvyklí, ale právě to je na ní zajímavé. Rezavě hnědá síťovaná slupka ukrývá světlou, pevnou a křupavou dužinu s jemnou chutí, kterou lze využít čerstvou i k dalšímu zpracování.
My jsme z jedné úrody připravili okurky s chutí podzimu se skořicí a hřebíčkem a úplně čerstvý asijský salát se sezamem, ořechy a bylinkami. A protože nás tato odrůda bavila nejen vzhledem, ale i chutí, chceme ji zařadit také do naší nabídky. Pokud si ji budete chtít příští sezónu vypěstovat doma, sledujte náš e-shop.

V sobotu 10. října 2026 nás čeká další Zážitkový den v naší zahradě na Slovensku. Dopoledne si ukážeme, jak připravit zahradu na zimu, a po obědě si na tvořivém workshopu vyrobíte vlastní hmyzí hotel. Přihlašování je již ukončeno a těšíme se na všechny přihlášené účastníky!
Během roku od vás dostáváme spoustu zpráv a otázek, jestli se můžete přijet osobně podívat do naší zahrady, popovídat si o pěstování nebo vidět naživo věci, které znáte z našich videí.
Vedle péče o zahradu, natáčení pro Michaelis GARDEN a COOL Design, provozu e-shopu a výroby rostlinných terárií však nedokážeme průběžně přijímat individuální návštěvy.
Proto vznikl Zážitkový den – setkání v menší skupině, při kterém se můžeme věnovat konkrétním tématům, ukázat vám vše přímo v praxi, odpovídat na otázky a zároveň spolu strávit příjemný den.
V sobotu 12. září 2026 jsme se setkali na prvním Zážitkovém dni. Prošli jsme se po zahradě, poseděli u společného oběda a odpoledne jsme se pustili do výroby rostlinných terárií – biosfér. Účastníci workshopu si vlastníma rukama vytvořili svůj malý svět ve skle a odvezli si ho domů.
Na závěr jednu z účastnic potěšila také výhra v tombole – hotová biosféra. Děkujeme všem, kteří přijeli a strávili tento den s námi. V říjnu na společné tvoření navážeme výrobou hmyzích hotelů.
Program je rozdělený na dvě samostatné části – dopolední komentovanou prohlídku a odpolední workshop. Přihlášení účastníci se zúčastní podle své zakoupené vstupenky. Těšíme se na všechny věkové kategorie – od dětí s rodiči až po prarodiče.
Provedeme vás zahradou Michaelis GARDEN a přímo u záhonů, ovocných stromů i okrasných rostlin si ukážeme, jak je připravit na zimu a další sezonu.
U oběda se setkají účastníci obou částí. Pokud přijíždíte jen na odpolední workshop, dorazte už ve 12:00, abyste si s námi stihli vychutnat teplý oběd.
Seznámíme se s jeho jednotlivými částmi, vysvětlíme si, pro který užitečný hmyz jsou určené, a společně se pustíme do výroby. Svůj hmyzí hotel si přizpůsobíte podle sebe a odvezete domů.
Pokud nám bude přát počasí, po skončení oficiálního programu můžeme rozdělat oheň, pustit hudbu a pokračovat v neformálním povídání.
Podzim na zahradě ještě zdaleka neznamená konec sezony. Je čas připravit záhony, postarat se o ovocné stromy a věnovat pozornost také okrasné části, aby zahrada dobře přezimovala a příští rok nám znovu dělala radost.
Celé téma si projdeme přímo v naší zahradě Michaelis GARDEN. Ukážeme vám, co právě děláme, proč to má smysl a na co se při podzimní péči zaměřit. U jednotlivých rostlin bude prostor také pro vaše otázky a zkušenosti.
Na podzimní setkání připravíme dvě sytá jídla, která zahřejí. Oběd je součástí každé placené vstupenky pro dospělého. Jídla připravíme podle vašich objednávek.
V září jsme tvořili rostlinná terária, v říjnu připravíme místo pro drobné pomocníky v zahradě. Na workshopu si vyrobíte vlastní hmyzí hotel a přitom se dozvíte, jak fungují jeho jednotlivé části.
Řekneme si, pro který užitečný hmyz jsou jednotlivé přihrádky a výplně určené, co může sloužit jako úkryt a co jako prostor pro rozmnožování a vývoj hmyzu. Vysvětlíme si také, jak nám užitečný hmyz pomáhá s opylováním a přirozeným omezováním škůdců v zahradě.
Potom se pustíme do práce. Z připravených materiálů si vyberete vlastní kombinaci výplní – například bambus, šišky a další přírodní materiály. U každého si vysvětlíme, k čemu slouží, abyste si svůj hotel mohli sestavit podle sebe.
Workshop je určený všem věkovým kategoriím a zvládnete ho i bez předchozích zkušeností. Děti mohou tvořit společně s rodiči, kteří je po celou dobu akce doprovázejí a zodpovídají za ně.
Každá placená odpolední nebo celodenní vstupenka zahrnuje jeden kompletní hmyzí hotel, který si během workshopu vytvoříte a potom odvezete domů.
Výplně si vyberete z připravených materiálů podle sebe. Každý hotel tak může vypadat trochu jinak – společně si vysvětlíme, komu a k čemu bude konkrétní část sloužit.
Každý dospělý účastník s odpolední nebo celodenní vstupenkou má v ceně svůj hmyzí hotel. Další hotely objednané předem, například pro samostatné tvoření dětí, připravíme podle vašich objednávek.

Každý účastník, který si zakoupil a uhradil celodenní vstupenku za 1 592 Kč, bude automaticky zařazen do tomboly o jeden velký hotový hmyzí hotel v hodnotě 3 055 Kč.
Podmínkou zařazení je účast na obou částech Zážitkového dne – dopolední komentované prohlídce i odpoledním workshopu.
Každá uhrazená celodenní vstupenka = jedno zařazení do tomboly.
Těšíme se také na přihlášené rodiny s dětmi. Děti do 15 let mají vstup na Zážitkový den zdarma. Součástí jejich vstupu je občerstvení a pitný režim.
Dětské obědy připravíme podle objednávek, které jste zadali při přihlašování. Cena dětského oběda je 0,10 Kč. V nabídce byla stejná dvě jídla jako pro dospělé.
Na workshopu mohou děti pomáhat rodičům s výrobou jejich hotelu. Pokud jste dítěti předem objednali vlastní samostatný hmyzí hotel, připravíme mu ho na workshop.
Děti se účastní pouze v doprovodu rodiče nebo zákonného zástupce, který za ně zodpovídá po celou dobu akce.
Michaelis GARDEN i COOL Design vznikaly kolem věcí, které máme rádi – zahrady, pěstování, tvoření, přírody a nápadů, které si můžete sami vyzkoušet doma.
První Zážitkový den nám dal příležitost setkat se s vámi osobně. V říjnu se znovu těšíme na vaše otázky, povídání u oběda i společné tvoření.
Všem přihlášeným děkujeme za důvěru. Těšíme se na podzimní sobotu plnou zážitků, dobrého jídla a společného tvoření!
V listopadu Zážitkový den nebude. Chystáme pro vás vánoční trhy, takže naše další setkání bude trochu v jiném stylu a už s vánoční atmosférou.
Termíny zveřejníme brzy. Sledujte Michaelis GARDEN a COOL Design, ať vám neuniknou!
Co znamená rozptýlené světlo? Je orosené sklo v pořádku? A jak zastřihnout rostlinu, která už přerostla svou skleněnou zahradu? To jsou otázky, se kterými se u našich biosfér setkáváme nejčastěji. Odpovědi jsme doplnili praktickými radami i příklady z nabídky COOL Design, abyste věděli, co potřebuje právě vaše kompozice.
U nás najdete vlhké uzavřené biosféry, otevřená zelená terária i kaktusové a sukulentové kompozice. Některé pouštní výsadby mají také korkový uzávěr, který dotváří jejich vzhled. Samotný korek ale neurčuje způsob péče. Rozhodují rostliny, množství vody a podmínky v nádobě.
Pokud teprve vybíráte svůj první živý svět ve skle, pomůžeme vám najít takový, kterému bude vyhovovat místo u vás doma. A pokud už biosféru máte, následující odpovědi vám usnadní běžnou péči i řešení drobných změn.
Malá biosféra na pracovní stůl, zelená krajina s bonsají na komodu nebo pouštní kompozice ke světlému oknu? V naší nabídce si můžete porovnat různé výsadby, velikosti i tvary skla.
Vlhká uzavřená biosféra využívá koloběh vody. Vlhkost se odpařuje ze substrátu i rostlin, sráží se na skle a vrací zpět. Takto fungují naše výsadby s fitóniemi, kapradinami, živým mechem a dalšími vhodně zvolenými rostlinami. Při ustálené vlhkosti potřebují vodu jen výjimečně.
Otevřené zelené terárium má otvor, kterým uniká vlhkost. Například naše otevřené Apple s kávovníkem a fitónií potřebuje průběžnou kontrolu substrátu a zálivku podle vysychání.
Kaktusová nebo sukulentová kompozice potřebuje sušší režim, dostatek světla a proschnutí mezi zálivkami. V nabídce máme otevřené výsadby, například sukulentové Vase, i modely s dekorativním korkovým uzávěrem. Kaktusy se v obou případech pěstují jinak než fitónie s mechem.
U mini sukulentového Pear Ø 12 × 19 cm, mini sukulentového Cylinder Ø 14 × 21 cm nebo sukulentového Bottle Ø 16 × 24 cm korek dotváří celkový vzhled nádoby. Jeho přítomnost neznamená, že uvnitř máme udržovat trvale vlhké prostředí.
Po zálivce korek sundejte a nechte přebytečnou vlhkost odvětrat. Pokud se sklo rosí nebo substrát zůstává dlouho vlhký, nechte nádobu otevřenou. Uzávěr nevracejte jen proto, že už uplynul určitý počet hodin. Při opakovaném orosení zajistěte trvalejší větrání a ozvěte se nám. Pravidlo „zdravou vlhkou biosféru zbytečně neotevíráme“ se na tyto pouštní kompozice nevztahuje.
Názvy Pear, Cylinder, Bottle nebo Cone označují tvar nádoby. Stejný tvar může mít úplně odlišnou výsadbu, proto si vždy přečtěte celý název a popis konkrétního produktu.
| Co sledujeme | Vlhká uzavřená biosféra | Otevřené zelené terárium | Kaktusy a sukulenty |
|---|---|---|---|
| Voda | Většina zůstává v koloběhu uvnitř. | Postupně se odpařuje do místnosti. | Substrát má mezi zálivkami proschnout i u kořenů. |
| Uzávěr | Udržuje vlhké mikroklima. | Výsadba má otevřený přístup vzduchu. | Některé modely mají dekorativní korek; je potřeba zajistit odvětrání vlhkosti. |
| Orosení | Jemná kondenzace bývá přirozená. | Není spolehlivým ukazatelem potřeby zálivky. | Je důvodem zkontrolovat vlhkost a u uzavřené nádoby větrat. |
| Zalévání | Výjimečně, podle skutečného vysychání. | Podle rostlin a vlhkosti kořenové zóny. | Střídmě, až po proschnutí substrátu. |
| Nejčastější chyba | Přidávání vody „pro jistotu“. | Úplné přeschnutí fitónie nebo přelití. | Málo světla a dlouhodobě mokrý substrát. |
Představte si světlé místo u okna, na které nesvítí přímo slunce. Světlo přichází z oblohy, odráží se od okolí nebo prochází jemnou záclonou. Místnost je světlá, ale na nádobu nedopadají přímé sluneční paprsky.
Jednoduchá pomůcka: když slunce na stole vytvoří výrazný světlý obdélník s ostrými hranami, nádoba stojící v něm je na přímém slunci. Místo vedle může být vhodnější. Zkontrolujte ho ráno i odpoledne, protože paprsky se během dne posouvají. Záclona světlo změkčuje, při silném slunci ale nemusí zabránit přehřívání.
Rozptýlené světlo neznamená tmavý kout. Police hluboko v místnosti může být pro rostliny příliš tmavá. Vhodné umístění je jedna z nejlepších věcí, které můžete pro dlouhou životnost biosféry udělat.
Na stabilní komodu, pracovní stůl nebo světlou polici. Pro naše běžné zelené výsadby doporučujeme stabilní pokojovou teplotu přibližně 18–24 °C. Mnohem důležitější než hlídat každý stupeň je vyhnout se prudkým výkyvům.
Biosféru nedávejte těsně k radiátoru, krbu, klimatizaci ani do studeného průvanu. Nevhodné je také místo u vstupních dveří, kde se v zimě často prudce ochlazuje. Korek pomáhá udržet vlhkost, ale nechrání před přehřátím ani mrazem.
Pokud je tam vhodné světlo a stabilní teplota, může. Vlhkou uzavřenou biosféru chraňte před přímým sluncem a přehříváním. V zimě zkontrolujte také studený podklad a blízkost okenního skla.
Kaktusové a sukulentové výsadby potřebují velmi světlé místo. Konkrétní nároky na slunce závisí na jednotlivých druzích. Ani tyto kompozice nepřesouvejte náhle ze stínu na rozpálený jižní parapet. Při výběru nám klidně popište své okno a pomůžeme vám vybrat vhodnou výsadbu.
Mírné naklánění za světlem je přirozené. Nádobu můžete občas jemně pootočit, například o čtvrt otáčky při běžné kontrole. Světlo se tak dostane rovnoměrněji k různým stranám kompozice. Biosférou netřeste ani ji nenaklánějte.
Pokud rostliny vytvářejí dlouhé slabé výhony a řídké listy, samotné otáčení nepomůže. Potřebují světlejší místo. U nádoby, která má výraznou přední stranu, hledejte takové umístění, kde se k rostlinám dostává světlo i z boku.
Světlá koupelna může zeleným rostlinám vyhovovat, pokud v ní nejsou prudké teplotní výkyvy a nádoba nestojí pod horkou párou nebo proudem vody. Kaktusové kompozici prospívá sušší místo. Vlhký vzduch však nenahrazuje denní světlo.
V místnosti bez okna potřebují živé rostliny vhodné pěstební osvětlení. Běžné dekorativní LED světlo nemusí stačit. Pokud chcete dekoraci do tmavého prostoru bez přisvětlování, živou biosféru vybírejte až po konzultaci s námi.
Ve vlhké uzavřené biosféře jsou jemné kapky přirozené. Vznikají při ochlazení vodní páry na skle a mohou se objevovat ráno, večer nebo na jedné straně nádoby. Sklo nemusí být celý den dokonale průhledné.
Sledujte zároveň rostliny a substrát. Pevné listy, zdravý mech a přiměřeně vlhká zemina jsou dobrým znamením. Kombinace trvale mokrého skla, rozmočené zeminy, měknoucích listů nebo zápachu už vyžaduje kontrolu.
U kaktusové kompozice s korkem postupujte jinak: orosení je důvodem uzávěr sundat a vlhkost odvětrat. Nepodporujte v ní stejný koloběh vody jako u fitónií a mechu.
Samotná nepřítomnost kapek ještě neznamená, že je potřeba zalévat. Kondenzace závisí také na teplotě skla a místnosti. Zkontrolujte substrát, mech a listy. Teprve když vidíte vysychání a rostlinám skutečně chybí voda, doplňte ji.
V otevřených teráriích se vlhkost snadněji odvětrává. Jejich potřebu zálivky proto podle orosení neposuzujte.
Rychlá pomůcka pro vlhkou uzavřenou biosféru:
Občasné kapky, pevné listy a přiměřeně vlhký substrát.
Sklo je dlouho zamlžené, ale rostliny vypadají dobře. Ověřte také teplotu místa.
Přemokřená zemina spolu se žloutnutím, hnilobou nebo zápachem.
Ustálená vlhká biosféra může vydržet bez doplnění vody celé měsíce, někdy i déle. Rozhodují rostliny, velikost, těsnost uzávěru a podmínky u vás doma. Týdenní ani měsíční zalévání podle kalendáře nepotřebuje.
Když kořenová zóna skutečně vysychá a výsadbě chybí voda, pomůže stříkačka, kterou k našim hotovým biosférám přikládáme. Bez jehly ji nasměrujte do substrátu ke kořenům a vodu přidávejte pomalu na více míst.
Začněte malým množstvím, nechte ho vsáknout a stav znovu posuďte. Mini Pear potřebuje jinou dávku než velká biosféra Drop. Cílem je navlhčit kořenovou zónu bez zásoby stojaté vody na dně. Pokud si nejste jistí množstvím, pošlete nám fotografii své nádoby.
Otevřené Apple nebo Pear se zelenými rostlinami kontrolujte častěji. Fitónie nemá ráda úplné přeschnutí, kořeny ale nesmějí stát v mokré zemině. Vodu přidávejte podle stavu substrátu i pod povrchem, ne jen podle suchého dekorativního štěrku.
Kaktusy a sukulenty zalévejte až po proschnutí substrátu i hlouběji u kořenů. Stříkačkou směrujte vodu do zeminy, ne do středu rostliny nebo na dekorace. Časté drobné rosení jim neprospívá.
Naše skleněné kompozice nemají odtokový otvor, proto musí být dávka střídmá. U kaktusových modelů s korkem po zálivce zajistěte odvětrání. Pokud je zemina stále mokrá, další vodu nepřidávejte.
Použijte čistou vodu pokojové teploty, ideálně s nízkým obsahem minerálů. Při velmi tvrdé vodě může pomoci čistá destilovaná voda bez přísad nebo voda z reverzní osmózy. Samotné odstátí tvrdost vody neodstraní.
Vlhkou uzavřenou biosféru není potřeba pravidelně rosit. Vody bývá uvnitř dost. I v otevřeném teráriu je důležité dostat vodu ke kořenům; rosení listů zálivku nenahrazuje. Kaktusy, sukulenty a dekorativní lišejník pravidelně nerosíme.
Pokud se rostlinám ve vlhké uzavřené biosféře daří, není potřeba ji pravidelně otevírat. Rostliny využívají světlo k fotosyntéze, dýchají a spolu s ostatními organismy se podílejí na oběhu plynů v nádobě. Důležité jsou vhodné světlo a přiměřená vlhkost.
Otevřeme ji při odstraňování přepravní výplně, zastřihování, vyjímání poškozených částí nebo řešení přebytku vody. Po běžné údržbě ji opět uzavřeme. Při nadměrné vlhkosti zůstane dočasně pootevřená, přičemž hlídáme, aby nevyschl mech a citlivé rostliny.
Otevřená zelená kompozice se větrá svým otvorem. Kaktusová kompozice s dekorativním korkem potřebuje odvětrávání podle vlhkosti, zejména po zálivce. Stejný režim tedy neplatí pro všechny nádoby s korkem.
Podrobnější postup pro vlhkou uzavřenou výsadbu najdete v našem návodu Jak pečovat o biosféru a rostlinné terárium.
V našich biosférách najdete fitónie, kapradiny, živý mech, bonsaje Ficus Ginseng i kávovníky. Některé větší kompozice doplňují aglaonemy nebo popínavé rostliny. Otevřená terária nabízejí další kombinace a samostatnou skupinu tvoří kaktusy a sukulenty.
Vybírejte podle potřeb rostlin a prostoru pro jejich růst. Mini biosféra a velká nádoba s bonsají se liší nejen velikostí skla, ale i tím, kolik místa poskytují výsadbě. Rostliny ve skle dál rostou a některé časem potřebují úpravu nebo přesazení.
| Výsadba z naší nabídky | Příklad | Co potřebuje |
|---|---|---|
| Fitónie, kapradina a živý mech | Mini Cylinder Ø 16 × 24 cm nebo Globe Ø 30 × 28 cm. | Rozptýlené světlo, stabilní vlhkost a občasné zastřižení. |
| Bonsaj Ficus Ginseng s fitónií | Cone Ø 24 × 30 cm. | Vhodné světlo, střídmou zálivku a při růstu úpravu korunky. |
| Kávovník s živým mechem | Tall Cylinder Ø 19 × 38 cm. | Světlé místo bez přehřívání; časem kontrolu výšky rostliny. |
| Aglaonema s kapradinou | XL Teardrop Ø 40 × 40 cm. | Stabilní teplo, rozptýlené světlo a prostor pro větší listy. |
| Otevřené zelené kompozice | Apple s fitónií a peperomií nebo kávovníkem; Pear podle modelu také s horskou palmou, klusií nebo eugenií. | Kontrolu vysychání podle celé výsadby. Neudržovat je suché jako kaktusy. |
| Kaktusy a sukulenty | Otevřené Vase, Cone, Apple nebo Pear; také vybrané Cylinder, Pear a Bottle s korkem. | Hodně světla, proschnutí substrátu a odvětrání přebytečné vlhkosti. |
Pro dlouhodobé pěstování takovou kombinaci nedoporučujeme. Fitónie a živý mech potřebují vlhčí podmínky než pouštní kaktusy. Společné zalévání by jedné části výsadby vyhovovalo a druhé škodilo.
I proto rozlišujeme naše zelené a pouštní kompozice. Pokud chcete přidat rostlinu do už hotové biosféry, pošlete nám nejprve fotografii. Pomůžeme vybrat takovou, která se hodí k původní výsadbě i velikosti nádoby.
Rostliny můžete průběžně zastřihovat. Netlačte je pod korek a nelámejte výhony. Jemnou úpravou uvolníte prostor, pustíte světlo k mechu a zachováte pěkný tvar kompozice.
U bonsaje Ficus Ginseng upravujeme především přerostlé výhony korunky. Silné větve a kořeny nestříhejte bez jasného důvodu. U kávovníku, aglaonemy nebo větší dominantní rostliny je dobré posoudit, zda ještě postačí střih, nebo už potřebuje více prostoru.
U horské palmy neodstřihujte vrchol, ze kterého vyrůstají nové listy. Když výrazně přeroste otevřené terárium, řešením může být přesazení a nahrazení menší rostlinou. Pokud nevíte, kde střihnout, pošlete nám fotografii ještě před zásahem.
U některých rostlin ano. Zdravé výhonky fitónie nebo vhodných popínavých rostlin můžete nechat zakořenit samostatně podle potřeb daného druhu. Nevkládejte všechny odstřižky zpět do už husté biosféry.
K množení používejte pouze zdravé části. Měkké, plesnivé nebo poškozené výhony vyhoďte. Po zastřižení nemusíte biosféru automaticky zalévat ani hnojit.
Nejprve odstraňte zeminu a rostlinné zbytky. Kovové pracovní části nůžek a pinzety potom ošetřete vhodným dezinfekčním přípravkem, například 70% izopropylalkoholem, podle jeho návodu. Před použitím nechte nářadí úplně uschnout.
Dezinfikujte ho také při přechodu od napadené rostliny ke zdravé a mezi různými nádobami. Přípravek používejte mimo biosféru; nepatří na listy, mech ani do substrátu. Práci úzkým hrdlem vám usnadní naše sada nářadí pro péči o biosféry.
Naše vlhké uzavřené biosféry při běžné péči není potřeba hnojit. Výsadba má živiny v substrátu a část se do něj vrací rozkladem drobných organických zbytků. Přidané hnojivo může podpořit přerůstání a ve skle bez odtoku se mohou hromadit soli.
Žlutý list automaticky neznamená nedostatek živin. Nejprve zkontrolujte vodu, světlo a celkový stav rostliny. Případnou potřebu výživy při dlouhodobém pěstování je lepší posoudit individuálně.
U otevřených zelených a sukulentových kompozic závisí hnojení na rostlinách, substrátu a období růstu. Ani tady nezačínejte přihnojovat hned po doručení. Pokud bude hnojivo potřeba, poradíme vám režim pro konkrétní výsadbu.
Viditelné kořeny u stěny nádoby jsou běžné. Nevytahujte rostlinu jen proto, že je vidíte. U listů sledujte, zda nejsou dlouhodobě přitisknuté k mokrému sklu, nedeformují se nebo nehnědnou. V takovém případě výhon nasměrujte jinam nebo zkraťte. Zdravé kořeny nestříhejte preventivně přes úzké hrdlo, pokud rostlinu není potřeba přesadit.
Ve vlhkých biosférách a našich DIY sadách používáme skutečný živý mech. Roste, reaguje na světlo a vlhkost a je součástí malé živé krajiny. Právě jeho přirozené polštářky dodávají kompozici lesní charakter.
Stabilizovaný mech je konzervovaný přírodní materiál, který už neroste. Uplatní se v suchých dekoracích a mechových obrazech, kde se nezalévá. Trvale vlhké prostředí pod korkem mu nevyhovuje, proto jím živý mech ve vlhké biosféře nenahrazujte.
U některých otevřených terárií Apple a Pear najdete v popisu dekorativní přibarvovaný lišejník. Ten má estetickou úlohu a nezalévá se ani nerosí. Není to živý mech určený do vlhkého koloběhu. Při péči vždy rozlišujte, jaký materiál konkrétní kompozice obsahuje.
Nejprve ověřte, zda je mech suchý, nebo hnědne a přitom zůstává mokrý. Suchému mechu může chybět vlhkost, ale příčinou bývá také slunce, přehřátí nebo zastínění přerostlými rostlinami. Pokud je mokrý a rozkládá se, další vodu nepřidávejte.
Skutečně proschlý živý mech můžete opatrně místně navlhčit měkkou vodou. Kvůli jednomu polštářku ale nepřelijte celou nádobu. Silně poškozený mech se už nemusí obnovit.
Pokud potřebujete náhradu, ozvěte se nám. Po domluvě vám můžeme za symbolickou částku poslat nový živý mech. Stačí fotografie a přibližná velikost místa, které potřebujete doplnit. Společně se podíváme také na příčinu, aby se novému mechu dařilo lépe.
Kořeny potřebují pěstební vrstvu, která udrží přiměřenou vlhkost a zároveň zůstane vzdušná. Pro vlhkomilné rostliny může vhodný základ obsahovat například kokosové vlákno nebo rašelinu s příměsemi, které zlepšují strukturu. Konkrétní složení vždy přizpůsobte výsadbě; hutná zemina ze zahrady není dobrá univerzální náhrada.
V našich DIY sadách dostanete připravený substrát i materiály na vrstvení: keramzit, aktivní uhlí, bílý písek a hnědý dekorativní štěrk. Bílý pruh písku a vrchní štěrk dotvářejí vzhled, rostliny ale musí mít dostatečnou vrstvu substrátu pro zakořenění.
Kaktusy a sukulenty potřebují propustnější směs s vhodným podílem minerálních složek. Dekorativní písek na povrchu sám o sobě nezajistí správné vysychání. Postup pro naši vlhkou výsadbu najdete v článku Jak si vytvořit vlastní rostlinnou biosféru.
Keramzit tvoří spodní vrstvu našich DIY biosfér a vytváří prostor pod pěstební zónou. Přes sklo zároveň vidíte, zda se na dně nehromadí voda.
Není ale pojistkou proti přelití. Nádoba nemá odtokový otvor a voda z ní neodteče jako z klasického květináče. Pokud je substrát mokrý nebo voda stojí na dně, další zálivku vynechte. Správné množství vody zůstává důležité i u pěkně vytvořených vrstev.
Aktivní uhlí má pórovitý povrch, na který se mohou vázat některé rozpuštěné látky včetně látek způsobujících zápach. Proto je součástí vrstveného základu i v našich DIY sadách.
Nenahrazuje hnojivo ani správnou péči. Jeho účinek má své hranice: neodstraní příčinu přelití, nezachrání rostliny ve tmě a nezaručí, že se nikdy neobjeví plíseň. Při vlastní výrobě používejte vhodné čisté aktivní uhlí, ne grilovací brikety.
Může jít o smutnice – drobné tmavé mušky, které se často vyskytují u pokojových rostlin. Do biosféry se dostávají z okolních květináčů při otevření nádoby nebo s novou rostlinou či substrátem.
Několik mušek ještě neznamená, že je biosféra vážně poškozená. Jejich výskyt ale sledujte a začněte s odchytem, protože při silném přemnožení mohou larvy v substrátu poškozovat kořeny. Pokud si nejste jistí, o jaký hmyz jde, pošlete nám detailní fotografii a pomůžeme vám s dalším postupem.
Při menším výskytu doporučujeme malý žlutý lepový pásek určený k odchytu hmyzu u rostlin. Umístěte ho blízko substrátu tak, aby se nedotýkal listů, mechu ani skla a nesmáčela ho stékající voda.
Pásek nechte v biosféře přibližně čtyři týdny a průběžně kontrolujte, zda mušek ubývá. Pokud se zašpiní nebo přestane lepit, vyměňte ho. Zachytává dospělé mušky, vajíčka a larvy v substrátu ale neodstraní.
Pokud mušek přibývá nebo problém přetrvává, kontaktujte nás. I na dlouhodobější výskyt máme řešení a poradíme vám další postup podle konkrétní výsadby.
Zkontrolujte také ostatní pokojové rostliny v místnosti. Pokud se smutnice množí v okolních květináčích, řešte jejich výskyt i tam. Odstraňujte větší odumřelé rostlinné zbytky a zbytečně nepřidávejte vodu.
Biosféru s vlhkomilnými rostlinami kvůli muškám nenechávejte úplně vyschnout. Sprej proti hmyzu použijte pouze tehdy, pokud je vhodný pro dané rostliny a způsob použití. Při opakovaném výskytu je potřeba řešit i larvy v substrátu; s výběrem vhodného postupu vám pomůžeme.
Nejprve se podívejte, kde povlak roste a jak rychle se šíří. Malé ložisko na odumřelém listu nemusí znamenat poškození celé biosféry. Ve vlhkém prostředí se organický materiál přirozeně rozkládá, ale rozrůstající se plíseň by neměla zůstat bez povšimnutí.
Vydezinfikovanou a suchou pinzetou odstraňte napadený list nebo dostupný rozkládající se materiál. U poškozeného výhonu odstřihněte napadenou část a odstřižky vyjměte. Zkontrolujte, zda není biosféra přelitá a zda stojí na vhodném místě; při nadměrné vlhkosti nádobu dočasně pootevřete a průběžně sledujte.
Do živé výsadby nelijte ocet, dezinfekci ani jiné domácí směsi. Pokud se povlak rychle vrací, napadá živé rostliny nebo přibývá zápach, pošlete nám fotografie. K posouzení pomůže také záběr dna a substrátu.
Pokud je poškozená jen jedna rostlina nebo kousek mechu, často stačí místní výměna. Při rozsáhlé plísni, rozkladu většiny výsadby, silném zápachu nebo hnilobě kořenů ale může být potřeba celková obnova. Opakované otírání povrchu v takovém případě příčinu nevyřeší.
Při obnově se odstraní znehodnocená výsadba i substrát, nádoba se důkladně vyčistí a vhodně ošetří. Před novou výsadbou v ní nesmějí zůstat zbytky čisticích přípravků. Novou kompozici založte z vhodného čistého materiálu a zdravých rostlin. Nejprve ale odstraňte příčinu původního problému, například nadměrnou zálivku nebo přehřívání.
Žloutnutí jednoho staršího listu může být součástí přirozené obnovy rostliny. Když se změna týká více listů nebo rychle postupuje, podívejte se také na stav substrátu a ostatních rostlin. Žloutnutí může souviset s přelitím, slabým světlem nebo stresem po přemístění. Suché hnědé okraje mohou upozorňovat na přeschnutí nebo poškození sluncem.
Pokud jsou listy nebo stonky měkké, vodnaté nebo černají, zkontrolujte, zda rostlina není přelitá nebo vystavená chladu či přehřátí. Může už docházet k hnilobě. Barva listu sama o sobě neurčuje příčinu. Velké mokré nebo plesnivé opadané listy vyjměte, zejména pokud leží na mechu.
Nejprve zkontrolujte zeminu. Fitónie může při přeschnutí rychle svěsit listy a po přiměřeném doplnění vody se často vzpamatuje. Pokud je ale substrát mokrý, další voda může situaci zhoršit. V takovém případě hledejte problém s kořeny nebo teplotou. Reagujte podle vlhkosti, ne jen podle svěšených listů.
Zelený povlak na vlhkém skle může být řasa; bílé tvrdší mapy zase usazeniny minerálů z vody. Plíseň spíš vytváří vláknitý nebo vatovitý povlak na organickém materiálu. Pokud si nejste jistí, pošlete detail.
Místa na skle, ke kterým se dostanete bez poškození rostlin, opatrně očistěte měkkým čistým hadříkem. Při zeleném povlaku zkontrolujte světlo a množství vody, ale biosféru nepřesouvejte do tmy. Tvorbu nových minerálních usazenin omezíte použitím měkčí vody, kterou při zálivce nasměrujete přímo do substrátu.
Ne. Měkká, mokrá nebo rychle tmavnoucí část může signalizovat hnilobu. Zkontrolujte vlhkost substrátu, světlo a odvětrání. Pokud má nádoba korek a sklo se rosí, sundejte ho. Další vodu nepřidávejte jen proto, že rostlina nevypadá dobře.
Pevné suché hnědnutí u báze může mít jinou příčinu než mokrý rozklad. Naopak svrašťování v dlouhodobě suchém substrátu může souviset s nedostatkem vody. Před zásahem nám pošlete detail rostliny i celé nádoby; samotná hnědá barva k určení příčiny nestačí.
Přestaňte zalévat a nádobu dočasně pootevřete na místě s vhodným světlem a stabilní teplotou. Pokud se k nahromaděné vodě dostanete bezpečně a bez poškození výsadby, můžete ji opatrně odsát stříkačkou s vhodnou hadičkou. Neotáčejte hotovou biosféru vzhůru nohama a nesnažte se ji vysušit na radiátoru nebo slunci.
U silně rozmočeného substrátu nebo hniloby samotné větrání nemusí stačit. V takovém případě nám pošlete fotografie; podle rozsahu může být potřeba výměna části výsadby nebo její obnova.
| Co pozorujete | Co to může znamenat | První krok |
|---|---|---|
| Vlhká biosféra: občasné kapky, pevné listy | Běžná kondenzace ve vlhké výsadbě. | Pokračujte v pozorování. |
| Kaktusy pod korkem: orosené sklo | Zadržovaná vlhkost. | Sundejte korek, zkontrolujte substrát a větrejte. |
| Bez kapek, ale vlhká zemina | Podmínky právě nepodporují kondenzaci. | Nepřidávejte vodu jen kvůli čirému sklu. |
| Svěšené listy a suchý substrát | Nedostatek vody. | Opatrně doplňte vodu do kořenové zóny. |
| Svěšené listy a mokrý substrát | Možný problém s kořeny nebo teplotou. | Dál nezalévejte, zkontrolujte podmínky. |
| Dlouhé slabé výhony směřující k oknu | Pravděpodobný nedostatek světla. | Najděte světlejší vhodné místo. |
| Tmavé poletující mušky | Mohou to být smutnice. | Ověřte vzhled a použijte žlutý lepový pásek. |
| Malá plíseň na opadaném listu | Rozklad organického materiálu. | List odstraňte a zkontrolujte vlhkost. |
| Rozsáhlá plíseň, zápach, hniloba | Vážnější narušení výsadby. | Kontaktujte nás; může být nutná obnova. |
Balík opatrně otevřete a postupujte podle přiložených pokynů. Vyjměte také veškerý přepravní materiál zevnitř biosféry. Chrání kompozici během cesty a po rozbalení už v ní nemá zůstat. Zkontrolujte sklo, rostliny a případné uvolněné části.
Nádobu přenášejte ve svislé poloze, podepřenou za pevné dno, nikdy za korek nebo víko. Postavte ji na vhodné místo a automaticky ji nezalévejte. Po přepravě se může dočasně změnit rosení skla. U kaktusové kompozice s korkem zadrženou vlhkost odvětrejte. Při rozbitém skle nebo poškození výsadby pořiďte fotografie a ozvěte se nám.
Zvenku použijte jemný hadřík z mikrovlákna, podle potřeby navlhčený čistou vodou. Uvnitř čistěte pouze dostupná znečištěná místa, například měkkým hadříkem na vhodné dlouhé pomůcce. Netlačte přitom na listy a nepoškrábejte sklo.
Čisticí spreje nestříkejte na otevřenou nádobu. Přirozenou kondenzaci není potřeba denně otírat. Pokud vnitřek vlhké uzavřené biosféry nevyžaduje údržbu, kvůli leštění ji zbytečně neotevírejte.
Zdravou vlhkou uzavřenou biosféru nechte na stabilním místě s vhodným světlem. Před odjezdem ji nepřelévejte „do zásoby“ a nezatemněte místnost tak, aby zůstala ve tmě. Pokud ji někdo kontroluje, vysvětlete mu, že ji nemá zalévat spolu s ostatními pokojovkami.
Otevřené zelené terárium může během delší nepřítomnosti potřebovat zálivku. Domluvte ji podle jeho běžného vysychání a rostlin. Ani sukulentová kompozice nepotřebuje preventivní velkou dávku vody.
Ano, zejména kvůli změně světla a teploty. V létě dávejte pozor na slunce, přehřívání a rychlejší vysychání otevřených nádob. V zimě může světla ubýt a rostliny spotřebují méně vody, zároveň je ale může ohřívat radiátor nebo ochlazovat okno.
Nesnažte se všechny rostliny přezimovat stejně. Některé kaktusy mají zvláštní nároky na zimní klid, které nejsou vhodné pro tropickou biosféru. U smíšené výsadby si ověřte potřeby konkrétních druhů.
Při vhodných podmínkách může dělat radost mnoho let. Živá kompozice se ale přirozeně mění: přibývají listy, některé starší odumírají a rostliny občas potřebují zastřihnout nebo vyměnit.
Každou naši hotovou kompozici skládáme ručně. Tvar rostlin, mechu, kamenů a dřeva se proto může mírně lišit. U kaktusových modelů se konkrétní druhy vybírají podle dostupnosti a popisu produktu.
Podívejte se také na zvolenou variantu. U některých Apple a Pear označuje barva především ladění štěrku nebo dekorací. Konkrétní rostliny najdete uvedené v popisu produktu. Pokud si chcete vybrat přesně tu kompozici, která se vám líbí, můžete si ji přijet prohlédnout osobně.
Naše biosféry jsou zdravé živé kompozice, které připravujeme pro dlouhodobou radost z rostlin. Ve vlhkých výsadbách používáme živý mech, v otevřených a pouštních kompozicích přizpůsobujeme materiály i péči konkrétním rostlinám. Při výběru vám rádi ukážeme, jak vypadá zdravá výsadba a co na ní doma sledovat.
Jemné orosení ve vlhké biosféře, jeden starší list nebo nový výhon patří k životu ve skle. U kaktusů sledujte především pevné rostliny, dostatek světla a vysychání substrátu. Pokud se stav zhoršuje, pomůže včasná konzultace.
Jejich příběh sahá do 19. století. Londýnský lékař a přírodovědec Nathaniel Bagshaw Ward v roce 1829 pozoroval růst kapradiny a trávy v uzavřené skleněné nádobě, ve které původně sledoval kuklu motýla. Rostliny přežívaly díky vlhkosti, která zůstávala uvnitř.
Na podobném principu vznikly takzvané Wardovy skříňky, předchůdci dnešních terárií. Pomohly udržet rostliny při životě během dlouhých námořních cest. Dnes nám stejný základní princip umožňuje pozorovat malou rostlinnou zahradu přímo doma.
Ano, rádi vás přivítáme u nás na Slovensku, v Dunajské Lužné u Bratislavy, v části Nové Košariská. Biosféry si můžete prohlédnout naživo, porovnat velikosti, barvy i jednotlivé rostliny a vybrat si tu, která vám bude nejvíce vyhovovat. Zároveň si popovídáme o místě, kde ji chcete mít, a o péči.
Protože fungujeme jako e-shop, návštěvu si s námi předem domluvte. Najdete nás na adrese Nové Košariská 1242, 900 42 Dunajská Lužná, Slovensko. Dostupné kompozice najdete v kategorii terária a biosféry ihned k odběru a spojení na nás na stránce Kontakty.
Biosféry a živé rostliny odesíláme až po zaplacení objednávky. U biosféry za tím stojí také čas a péče, které vyžaduje její zabalení. Nestačí vložit skleněnou nádobu do jedné krabice.
Nejprve zajistíme výsadbu a vyplníme vnitřek vhodným ochranným materiálem. Ochráníme samotnou nádobu, uložíme ji do vyztužené krabice a tu následně do další vnější krabice. Každý kus je potřeba balit s ohledem na jeho tvar a rostliny.
Nepřevzatá dobírka by znamenala další cestu křehké živé kompozice i riziko poškození. Proto jsme se rozhodli pro platbu předem. Pokud nás ještě neznáte, můžete si přečíst recenze našich zákazníků, podívat se na naše videa a kontaktní údaje. Biosféru si můžete vybrat také osobně u nás.
Ozvěte se nám i tehdy, když máte pocit, že jste ji přelili, nechali přeschnout nebo ji postavili na nevhodné místo. Nejprve společně zjistíme, co se stalo a zda stačí upravit podmínky, vyměnit mech nebo jednu rostlinku. Při větším poškození vám vysvětlíme možnosti obnovy.
Pošlete fotografii celé nádoby, detail problému a pohled na substrát i dno. Napište, kde biosféra stojí, od kdy pozorujete změnu a kdy a přibližně kolik vody jste naposledy přidali. Díky těmto informacím snáze posoudíme příčinu a navrhneme vhodnou pomoc.
Mini Cylinder s kapradinou a fitónií spojuje jemné listy s živým mechem. Rozměr Ø 16 × 24 cm se hodí i tam, kde nemáte místo na velkou nádobu.
Cone s bonsají Ficus Ginseng nabízí výrazný tvar kmene a korunky doplněný fitónií a mechem. Pěkně vynikne na světlé komodě.
Pear v zeleném nebo žlutém ladění kombinuje horskou palmu, fitónii a peperomii. Vyšší tvar skla dává prostor rostlinám i pohledu do malé krajiny.
Otevřené sukulentové Vase potěší milovníky kaktusů, kamenů a přírodních tónů. Vybírejte ho na místo s dostatkem světla a dopřejte mu střídmou zálivku.
Máte raději tvoření? Naše DIY sady na výrobu biosféry obsahují nádobu, materiály na vrstvy, dvě živé fitónie, dva kusy živého mechu a přírodní dekorace. Celou kompozici si poskládáte podle sebe; pomůže vám náš návod krok za krokem.
Při zastřihování přes úzké hrdlo nebo vyjímání poškozeného listu oceníte dlouhé nůžky a pinzetu. S naší sadou nářadí pro péči o biosféry se dostanete i na místa, kam ruka pohodlně nedosáhne. Nářadí před použitím vždy očistěte a vydezinfikujte.
Máte rádi svěží zelenou krajinu s mechem, barevné fitónie, nebo spíš suchomilné sukulenty? U nás si můžete vybrat uzavřenou biosféru i otevřené terárium a zeptat se na všechno, co vás zajímá. Rádi vám pomůžeme najít kompozici, které budou vyhovovat podmínky u vás doma.
Hrušky nemusí skončit jen v kompotu, koláči nebo sušičce. Když je pomalu povaříme, rozmixujeme a následně necháme dostatečně dlouho redukovat s hnědým cukrem, skořicí, zázvorem, vanilkou a špetkou soli, vznikne úplně jiný způsob, jak zpracovat bohatou úrodu.
Tentokrát jsme připravili kořeněný hruškový „karamel“ – tmavší, hustou a lesklou hruškovou pomazánku, která sice karamel připomíná, ale klasický karamel to není. Cukr se při tomto receptu nekaramelizuje samostatně. Výrazná chuť vzniká postupným zahušťováním hrušek, hnědým nebo třtinovým cukrem, kořením a solí.
A protože hrušky patří mezi ovoce, kterému se v našich podmínkách velmi dobře daří, podíváme se také na to, co jim vyhovuje při pěstování na Slovensku, co přirozeně obsahují a jak je lze v kuchyni využít i jinak než v dnešním receptu.

Ve videu ukazujeme celý postup – od očištění a nakrájení hrušek přes jejich pomalé vaření a mixování až po delší redukci, při které se z obyčejného hruškového pyré stane tmavší, hustá a lesklá pomazánka.
Celou přípravu najdete také ve videu na sociálních sítích COOL Design.
Hrušky se na Slovensku pěstují už celé generace a v mnoha zahradách najdeme i starší stromy, které přinášejí úrodu desítky let. Obecně jim nejvíce vyhovují teplejší, slunné a chráněné polohy, proto se jim velmi dobře daří zejména v jižnějších a teplejších oblastech země.
Velký rozdíl ale dělá také samotná odrůda. Existují ranější letní hrušky určené především k rychlé konzumaci, podzimní odrůdy i hrušky, které lze po sklizni určitou dobu skladovat a nechat postupně dozrát. Při výsadbě se proto vyplatí vybírat nejen podle chuti, ale také podle podmínek konkrétní zahrady a období, ve kterém chcete úrodu sklízet.
Ne každá hruška dozrává stejně. Letní odrůdy se zpravidla zpracovávají rychleji, podzimní a zimní mohou mít jiné nároky na dozrávání po sklizni.
Přiměřeně prosvětlená koruna pomáhá plodům lépe dozrát a zároveň umožňuje snadnější kontrolu zdravotního stavu stromu.

Hruška je přirozeně sladké a šťavnaté ovoce s vysokým obsahem vody. Z nutričního hlediska je zajímavá především obsahem vlákniny, přičemž část se nachází také ve slupce. Při konzumaci čerstvých neošetřených hrušek je proto škoda slupku automaticky odstraňovat.
Hrušky zároveň přirozeně obsahují draslík, vitamin C a další mikroživiny. Nejde o žádnou zázračnou potravinu, ale jako součást pestré stravy představují příjemný způsob, jak do každodenního jídelníčku zařadit více ovoce a vlákniny.

Právě univerzálnost je jednou z věcí, které máme na hruškách rádi. Podle odrůdy a stupně zralosti je můžeme použít čerstvé, tepelně upravené, sušené i zavařené. Jemná sladkost se přitom dobře kombinuje nejen s klasickou skořicí nebo vanilkou, ale také se zázvorem, sýry či slanějšími pokrmy.
Název „karamel“ používáme záměrně v uvozovkách. Nejde o klasický karamel, při kterém se cukr samostatně rozpouští a karamelizuje. Tady vzniká tmavší, plná a téměř karamelová chuť delším zahušťováním hruškového pyré spolu s hnědým nebo třtinovým cukrem, skořicí, zázvorem, vanilkou a solí.
Výsledkem má být hladká, tmavší, hustá a lesklá hrušková pomazánka, která po vychladnutí ještě o něco zhoustne.

Právě při servírování se ukáže, jak univerzální tento recept je. Díky husté konzistenci se dá natírat podobně jako ovocná pomazánka, ale zároveň ho můžete použít jako výrazný sladký topping.
Teplá vafle a lžíce kořeněného hruškového „karamelu“ je jedna z našich nejoblíbenějších kombinací.
Výrazná hrušková chuť se skořicí a vanilkou se ke sladkému těstu hodí úplně přirozeně.
Stačí opečený chléb, toast nebo pečivo a tenká či pořádná vrstva hruškového „karamelu“.
Hruška, skořice a jemně slaný tón fungují výborně také jako netradiční sladká náplň do lokší.
Menší množství dokáže ochutit bílý jogurt, ovesnou kaši nebo další jednoduché snídaně.
Menší sklenice domácí hruškové pomazánky může být také krásným sezonním dárkem.

Při zpracování téměř dvou kilogramů očištěných hrušek dokážou dobří kuchyňští pomocníci ušetřit spoustu ruční práce. A když je recept hotový, pěkná sklenice, tác nebo talíř dokážou z jednoduchého servírování vytvořit malé podzimní snídaňové potěšení.
Objem 250 ml přesně odpovídá velikosti sklenic, se kterou u tohoto receptu počítáme.
Prohlédnout sklenice →Při 1,8 kg očištěných hrušek oceníte kvalitní škrabku, která přípravu ovoce výrazně urychlí.
Prohlédnout škrabku →Pomůže při rychlejší přípravě většího množství ovoce a využijete ho také při dalším zpracování úrody.
Prohlédnout kráječ →Při delší redukci je pravidelné míchání důležité. Praktické kuchyňské náčiní využijete během celého vaření.
Prohlédnout kuchyňskou sadu →Ideální na společné servírování vaflí, toastů, kávy nebo čaje spolu se sklenicí domácího hruškového „karamelu“.
Prohlédnout servírovací tác →Hodí se na sladké snídaně, vafle, palačinky, dezerty i další servírování s hruškovou pomazánkou.
Prohlédnout dezertní talíře →Hrušky teď na chvíli odložíme a v dalším receptu se opět vrátíme k zelenině. Tentokrát přijdou na řadu okurky.
Ukážeme si další způsob, jak zpracovat úrodu tak, aby to nebylo jen o klasickém zavařování a aby z obyčejné zahradní suroviny vzniklo zase něco trochu jiného.
Hruška je ovoce, které dokáže být mnohem univerzálnější, než se na první pohled zdá. Můžeme ji jíst čerstvou, sušit, péct, zavařovat, připravit z ní chutney nebo ji pomalu redukovat až do podoby husté ovocné pomazánky.
V dnešním receptu jsme z 1,8 kg očištěných hrušek připravili kořeněný hruškový „karamel“ se skořicí, zázvorem, vanilkou a jemným slaným tónem. Výsledek se hodí na vafle, palačinky, toast, sladké lokše i další snídaňové a dezertní kombinace.
A přesně tohle nás na zpracování vlastní úrody baví – vzít surovinu, kterou dobře známe, a připravit z ní něco úplně jiného, než bychom od ní na začátku čekali.
Když začnou hrušky na zahradě dozrávat, není potřeba čekat, až celá úroda skončí pod stromem. My je postupně sklízíme už ve chvíli, kdy se objeví první padající plody, necháme je dojít v přepravkách a následně je zpracováváme podle toho, jak jednotlivé hrušky žloutnou a dozrávají.
Část každoroční úrody u nás skončí jako sušené hrušky. Pokud nemáte příliš rádi sušená jablka, hruškám určitě dejte šanci. Dobře vyzrálé hrušky jsou po usušení výrazně sladké a pokud je nenakrájíte příliš tence, zůstanou z nich příjemné ovocné kousky místo tvrdých chipsů.
Z další části jsme tentokrát připravili podzimní hruškové chutney se zázvorem, medem, skořicí a badyánem. A když už bylo hotové, použili jsme ho také do jednoduchého nadýchaného tvarohového koláče.

Od správné sklizně přes sušení až po voňavé podzimní hruškové chutney a jednoduchý tvarohový koláč. Celou přípravu jsme natočili také ve videu, takže si můžete jednotlivé kroky prohlédnout přímo během zpracování.
Celou přípravu najdete také ve videu na sociálních sítích COOL Design.
U hrušek se nám osvědčilo nečekat na chvíli, kdy bude polovina úrody ležet pod stromem. Jakmile vidíme, že plody postupně dozrávají a objeví se první hrušky, které samy spadnou, strom sklidíme do přepravek.
Hrušky potom necháme postupně dozrávat. Jak jednotlivé plody žloutnou, měknou a získávají typickou sladkou chuť, průběžně je zpracováváme.
Při řezu se snažíme udržovat korunu přiměřeně vzdušnou, aby se světlo dostalo také k plodům uvnitř stromu.
Hrušně mohou trápit například strupovitost, rez hrušňová nebo další choroby. Napadené listy a výhony proto není dobré ignorovat.
Mnohé hrušky můžete sklidit ještě pevnější a následně je nechat postupně dozrát po sklizni.
Zralejší, měkčí nebo poškozené kusy zpracujte jako první. Ostatní nechte dál v klidu dozrávat.

Hruška obsahuje hodně vody, přirozené cukry a zajímavé množství vlákniny. Konkrétní hodnoty se liší podle odrůdy a stupně zralosti, proto údaje níže berte orientačně na 100 g čerstvé syrové hrušky.
Dozrálá hruška je sladká, šťavnatá a velmi univerzální. Nemusíme ji proto používat pouze jako ovoce k přímé konzumaci.
Pokud jste někdy ochutnali sušená jablka a příliš vás neoslovila, hrušky určitě nezavrhujte. Dobře vyzrálá sušená hruška chutná úplně jinak. Je výrazně sladká a pokud ji nakrájíte o něco silněji, výsledkem nebude tenký tvrdý chips, ale pořádný ovocný kousek.
My takto zpracováváme hrušky každý rok. Úrodu, kterou už nedokážeme spotřebovat čerstvou, postupně usušíme a při dobrém usušení a skladování nám vydrží mnoho měsíců.

Druhý způsob zpracování je úplně jiný. Z dobře vyzrálých hrušek připravíme husté voňavé podzimní hruškové chutney, ve kterém zůstávají viditelné kousky ovoce a kolem nich vznikne lesklá sladce kořeněná šťáva.
Hruška má sama o sobě jemnou sladkou chuť, proto jí velmi dobře sluší čerstvý zázvor, med, skořice, badyán a citron.
Při našem větším zpracování jsme začínali přibližně se 7 kg celých hrušek. Po očištění nám zůstalo přibližně 5,5 kg ovoce. Samotný recept níže je ale přehledně přepočítaný na 3 kg již očištěných hrušek.

Přesně tak jsme část použili my – jako výraznou hruškovou vrstvu k jemnému tvarohovému koláči.
Stačí menší množství a sladké těsto získá úplně jinou podzimní chuť.
Jedna lžíce chutney dokáže změnit i obyčejný bílý jogurt.
Kombinace sladké hrušky, zázvoru a koření funguje také jako zajímavý kontrast k sýrům.
Když už bylo chutney hotové, část jsme samozřejmě museli využít také hned. Připravili jsme jednoduchý koláč, u kterého jsme chtěli jemný a nadýchaný tvarohový základ a výraznou hruškovou chuť navrchu.
Proto používáme tři vejce a bílky šleháme samostatně. Právě sníh tvarohovou směs na konci krásně odlehčí.
A jedna důležitá věc: před zapracováním sněhu je směs poměrně hustá. Je to normální. Není potřeba ji automaticky ředit mlékem nebo jinou tekutinou.

Nemusíte všechny hrušky proměnit v jeden druh zavařeniny. Část sníme čerstvou, část usušíme, z další připravíme podzimní hruškové chutney a několik lžic chutney rovnou skončí v koláči.
Takto dokážeme velkou úrodu zpracovat postupně a mnohem méně ovoce skončí nevyužité.

U jedné hrušky stačí nůž. U několika kilogramů už dobří pomocníci dokážou zpracování úrody výrazně urychlit.
Při větším množství ovoce pomůže s rychlejším a rovnoměrnějším krájením.
Prohlédnout kráječ →Na oloupání většího množství hrušek i čerstvého zázvoru.
Prohlédnout škrabku →Na rychlé vymačkání citronové šťávy do podzimního hruškového chutney.
Prohlédnout odšťavňovač →U větších dávek ovoce oceníte především dostatek prostoru.
Prohlédnout hrnec →Využijete ji při pečení i dalších sladkých a slaných receptech.
Prohlédnout zapékací mísu →Na servírování tvarohového koláče, sušeného ovoce a dalších domácích dezertů.
Prohlédnout dezertní talíře →Hruškami podzimní úroda nekončí. Příště se podíváme na hrozny a na to, co s nimi udělat ve chvíli, kdy jich máte na zahradě více, než dokážete sníst čerstvé.
Opět vyzkoušíme něco trochu jiného než jen klasické zpracování a ukážeme si, jak využít domácí úrodu hroznů.
U hrušek se nám nejvíce osvědčilo nečekat, až celá úroda skončí na zemi. Když se objeví první padající plody, strom sklidíme a hrušky necháme postupně dozrávat v přepravkách.
Potom je zpracováváme podle toho, jak dozrávají. Pěkně žluté a sladké hrušky nakrájíme na silnější plátky a usušíme. Z další části připravíme voňavé podzimní hruškové chutney, které skladujeme v lednici, a část chutney použijeme rovnou do nadýchaného tvarohového koláče.
A právě to nás na domácím pěstování baví – nejen vypěstovat úrodu, ale potom najít způsob, jak ji co nejlépe využít a zbytečně nic nevyhazovat.
Když začnou rajčata dozrávat naplno, z několika plodů denně se velmi rychle stanou plné mísy. A právě tehdy přichází ideální čas část letní úrody zpracovat tak, aby nám její chuť zůstala i během podzimu a zimy.
Tentokrát jsme zpracovali masitá podlouhlá rajčata odrůdy San Marzano. Díky pevnější dužině a menšímu množství vodnaté části jsou výborná na omáčky, salsy i zavařování. Připravili jsme z nich dva úplně rozdílné recepty – římskou salsu s červeným jalapeñem a jemně kouřovou chutí a bruschettu ve sklenici s vinným bylinkovým nálevem a jemnou vůní kari bylinky.
V jednom receptu rajčata pořádně opečeme společně s jalapeñem, cibulí a česnekem. Ve druhém zachováme kousky rajčat a zavaříme je v aromatickém vinném bylinkovém nálevu.
Celou přípravu obou receptů najdete také ve videu na sociálních sítích COOL Design.
U rajčat se nám osvědčilo nespoléhat pouze na jednu odrůdu. Každé léto je jiné – jednou je extrémně horké, jindy deštivé a někdy přijdou choroby nebo škůdci. Pěstování více odrůd rajčat proto dokáže nejen prodloužit sklizeň, ale také zvýšit šanci na stabilní úrodu během celé sezony.
Rozdíly mezi rajčaty přitom nejsou jen v barvě a velikosti. Liší se množstvím šťávy, pevností dužiny, množstvím semen, chutí i tím, k jakému zpracování jsou nejvhodnější.
Velmi chutná za čerstva, ale při dobré úrodě je můžete využít také do omáček a k dalšímu zpracování.
Žlutá, oranžová, zelená nebo tmavá rajčata přinesou nejen jinou barvu, ale často také výrazně odlišnou sladkost, kyselost a aroma.
Rajčata dokážou během dobré sezony přinést obrovské množství plodů, ale zároveň velmi citlivě reagují na výkyvy počasí, vody a vlhkosti. Řadu problémů proto lze omezit pravidelnou kontrolou rostlin a tím, že jim vytvoříme co nejrovnoměrnější podmínky.
Střídání extrémního sucha a velkého množství vody může vést k praskání plodů. Zalévejte raději vydatněji ke kořenům a v pravidelných intervalech.
Příliš husté rostliny po dešti nebo zálivce pomalu vysychají. Právě dlouhodobá vlhkost může vytvářet vhodné prostředí pro houbové choroby.
Sledujte spodní listy, nové přírůstky i samotné plody. Skvrny, zasychání nebo změna barvy mohou být prvním signálem problému.
Vrstva mulče pomáhá udržovat rovnoměrnější vlhkost půdy a zároveň omezuje odstřikování zeminy na spodní listy.
Ke konci léta u velkoplodých rajčat zaštipujeme růstové vrcholy, aby rostlina už nevytvářela další metry nového porostu a soustředila se na dozrání založených plodů.
Některé odrůdy zvládají konkrétní rok lépe než jiné. Kombinace více typů proto může zajistit stabilnější úrodu.
Počasí, choroby rajčat a škůdci jsou každý rok jiné. Ve videu ukazujeme, proč pěstujeme více odrůd a jak na konci léta zaštipujeme růstové vrcholy velkoplodých rajčat, aby měly již založené plody dostatek času dozrát.
Když rajčata dozrávají po jednom, většinou je sníme čerstvá. Když je ale ze zahrady začnete nosit po celých mísách, otevírá se mnohem více možností. Rajčata můžeme vařit, grilovat, péct, sušit, zavařovat i zamrazit.
Tento recept stojí na jedné jednoduché věci – rajčata, jalapeño, cibuli a česnek nejprve pořádně opečeme. Rajčata změknou a získají výraznější chuť, jalapeño dostane tmavé puchýřky a česnek se upeče doměkka.
Výsledkem je rustikální salsa s kousky zeleniny, výraznou rajčatovou chutí, jemně kouřovým tónem a příjemnou pikantností.
Výrazná rajčatová chuť a jalapeño se k mexicky laděným jídlům hodí úplně přirozeně.
Stačí otevřít sklenici, přidat křupavé tortilla chipsy a oblíbený sýr nebo dip.
Salsa může nahradit klasickou rajčatovou omáčku a burgeru dodá výraznější, jemně kouřovou chuť.
Výborně funguje jako výrazná studená příloha ke grilovanému masu nebo zelenině.
Pikantní rajčatová salsa se skvěle hodí ke křupavým pečeným bramborám nebo domácím hranolkům.
Vyzkoušejte ji k míchaným vajíčkům, volskému oku, omeletě nebo snídaňovým tortillám.
Druhý recept je úplně jiný. Tentokrát chceme zachovat kousky rajčat co nejvíce vcelku. Před plněním do sklenic je proto nevaříme, ale pouze oloupeme, zbavíme většiny semen a vodnaté části a nakrájíme.
Samostatně připravíme aromatický nálev z bílého vína, vinného octa, balzamikového octa, česneku, bazalky a oregana. Navíc do něj na chvíli přidáme čerstvou kari bylinku, která mu předá jemnou kořeněně-bylinkovou vůni.
Bagetu opečte dokřupava a navrch dejte pořádnou vrstvu bruschetty.
Po otevření sklenice přidejte čerstvé lístky bazalky.
Krémový sýr a nakyslá rajčata spolu fungují výborně.
Trocha nastrouhaného parmazánu dodá bruschettě výraznější slanou chuť.
Kvalitní olivový olej přidejte až těsně před podáváním po otevření sklenice.
Bruschetta může fungovat také jako studená příloha ke grilovanému masu, zelenině nebo sýrům.
Při zpracování většího množství rajčat se nejlépe ukáže, jaký rozdíl udělá dobrý nůž, dostatek pracovní plochy a praktické servírování.
Na rajčata, jalapeño, cibuli, česnek i čerstvé bylinky.
Prohlédnout sadu nožů →Na koření, bylinky a aromatické suroviny, které chcete rozvonět těsně před použitím.
Prohlédnout hmoždíř →Při větším množství zeleniny oceníte více pracovní plochy pro přípravu jednotlivých surovin.
Prohlédnout bambusová prkénka →Na finální servírování bruschetty, salátů a dalších letních jídel.
Prohlédnout sadu příborů →Na opečené bagety s bruschettou, sýry nebo společné občerstvení u stolu.
Prohlédnout servírovací podnos →Na servírování hotových receptů, grilovaného jídla nebo jednoduchého letního stolování.
Prohlédnout sadu talířů →Rajčata pomalu vystřídá další úroda, u které se velmi snadno stane, že jí dozraje najednou více, než dokážeme čerstvé sníst – hrušky.
V dalším receptu si proto ukážeme, jak zpracovat větší množství hrušek tak, aby nám nedělaly radost jen během sklizně, ale abychom si jejich chuť mohli vychutnat také během podzimu a zimy.
Při zpracování rajčat dokáže správný typ plodu udělat velký rozdíl. Masité podlouhlé odrůdy jsou výborné nejen na klasické omáčky, ale také na recepty, ve kterých chceme zachovat výraznou chuť a strukturu rajčat.
Z jedné úrody jsme připravili římskou salsu s červeným jalapeñem a bruschettu ve sklenici s jemnou vůní kari bylinky. A právě to nás na pěstování baví nejvíce – to, co během léta dozraje na naší zahradě na Slovensku, nemusíme sníst jen hned. Část léta si můžeme jednoduše uchovat na později.
Někdy vznikne nejlepší recept právě tehdy, když vaření přestane být jen o jídle. Během prázdnin u nás strávily několik dní také děti ve věku 7 a 13 let. Naše videa z COOL Design i Michaelis GARDEN už znaly a velmi se těšily, že tentokrát nebudou jen sledovat – chtěly si vyzkoušet, jaké je to být přímo u jejich tvorby. A tak jsme místo hraného programu jednoduše udělali to, co děláme běžně: postavili jsme se společně do kuchyně a připravili oběd.
Výsledkem bylo krémové rizoto s kuřecím masem, červenou řepou a fetou, které si u nás vysloužilo i vlastní jméno – Etienovo růžové rizoto. Zároveň nám znovu připomnělo, že pokud chceme, aby děti něco tvořily, zkoušely a objevovaly, musíme jim k tomu především vytvořit prostor.
Recept nevznikal jen pro fotoaparát. Ve videu uvidíte skutečnou společnou přípravu, vaření, ochutnávání i moment, kdy se z červené řepy, kterou ne každý u stolu miloval, nakonec stala jedna z nejzajímavějších částí celého jídla.
Celou přípravu najdete také ve videu na sociálních sítích COOL Design.
Děti, které u nás trávily část prázdnin, znaly naše videa ještě dřív, než k nám přijely. Sledovaly recepty z COOL Design i zahradní videa z Michaelis GARDEN a velmi nás potěšilo, když nám samy řekly, že by si chtěly vyzkoušet být alespoň chvíli jejich součástí.
A proč ne? Nemuseli jsme vymýšlet nic umělého ani je stavět před kameru s naučeným textem. Jednoduše jsme připravovali oběd a dovolili jim být u toho. Třináctiletý Etienne se zapojil přímo do přípravy rizota a ze společného vaření se postupně stal jeden z těch obyčejných prázdninových dnů, které si člověk nakonec zapamatuje víc než velký naplánovaný program.
Dvě různé věkové kategorie, takže i úkoly v kuchyni bylo možné přizpůsobit tomu, co už děti zvládnou.
Děti naše videa znaly a tentokrát si mohly vyzkoušet, jak vznikají přímo u nás.
Žádná komplikovaná aktivita. Jen recept, společná práce a jídlo, které jsme nakonec všichni společně snědli.
Dospělí mají někdy přirozenou tendenci udělat všechno rychleji sami. Nakrájet, promíchat, připravit, uklidit. Jenže právě u běžných věcí vzniká prostor, kde se může dítě zapojit, něco si vyzkoušet a na konci vidět konkrétní výsledek své práce.
Při vaření nemusí jít o nic složitého. Někdo může nastrouhat suroviny, další odměřit rýži, rozdrobit fetu, promíchat rizoto nebo ochutnat a říct svůj názor. Starší děti zvládnou pod dohledem i náročnější kroky. Podstatné je, že nejsou jen pasivními diváky, ale získají pocit, že na výsledku opravdu mají svůj podíl.
Pokud chceme, aby děti něco tvořily, zkoušely a objevovaly, nestačí jim stále připravovat program. Někdy jim jednoduše musíme dovolit zapojit se do toho našeho.
Samozřejmostí je, že konkrétní úkoly je potřeba vždy přizpůsobit věku dítěte a při práci s noži, horkými pánvemi či sporákem má být u dítěte dospělý. Samostatnost totiž neznamená nechat děti bez dozoru. Znamená dát jim prostor zvládnout to, co už zvládnou.
Toto rizoto je krémové, jemně nasládlé díky červené řepě a zároveň výrazné díky slané fetě. Kuřecí stehna mu dodají šťavnatost a sklenka suchého bílého vína vytvoří základ, který z jednoduchých surovin udělá plnohodnotný oběd.
A právě jeho sytá růžovočervená barva je velkou součástí zážitku. Na talíři vypadá úplně jinak než klasické rizoto a možná právě to pomůže přesvědčit i někoho, kdo by si samotnou červenou řepu dobrovolně nevybral.
Právě červená řepa byla u tohoto receptu asi nejzajímavější zkouškou. Jedno z dětí ji mělo rádo, druhé jí příliš nefandilo. Když se ale nastrouhala přímo do rizota a spojila s vývarem, máslem, kuřecím masem a fetou, vznikla úplně jiná chuť než u klasické vařené řepy.
Řepa rizotu dodala jemnou přirozenou sladkost, krásnou sytou barvu a úplně změnila jeho charakter. Nakonec chutnala i tomu, kdo by si ji samotnou na talíř pravděpodobně nedal.
Orientační hodnoty podle databáze USDA FoodData Central:
Červená řepa patří mezi zeleninu, která přirozeně obsahuje folát – vitamin skupiny B.
Ve 100 gramech syrové řepy se nachází přibližně 325 mg draslíku.
Syrová řepa obsahuje přibližně 2,8 g vlákniny na 100 g.
Na sytou růžovočervenou barvu celého hrnce stačí dvě nastrouhané řepy – žádné umělé barvivo není potřeba.
A právě tohle je jedna z cest, jak můžeme dětem ukázat i surovinu, ke které nemají automaticky pozitivní vztah. Nemusíme je přesvědčovat, že ji „musí sníst, protože je zdravá“. Můžeme ji jednoduše použít v jídle, které je barevné, zajímavé a které si navíc samy pomáhaly připravit.
Hotové rizoto nepotřebuje komplikované servírování. Jeho barva je sama o sobě dostatečně výrazná. Stačí ho dát na talíř, navrch rozdrobit trochu čerstvé fety a podávat ještě teplé.
Děti ocení hlavně jeho krémovost, barvu a jemně nasládlou chuť řepy. Pro dospělé je velmi příjemnou kombinací také sklenka kvalitního suchého bílého vína – stejného typu, jaký používáme přímo při přípravě rizota.
Část sýra vmíchejte do rizota, ale trochu si určitě nechte stranou. Bílé kousky fety na sytě růžovém rizotu vypadají skvěle.
Trocha citronu pomůže vyvážit sladkost červené řepy a zároveň zvýrazní chuť sýra.
Vykostěná kuřecí stehna zůstávají v rizotu příjemně šťavnatá a velmi dobře snášejí i závěrečné desetiminutové odpočívání.
Suché bílé víno nechte před přidáváním vývaru téměř úplně odpařit. V rizotu pak zůstane chuť, která doplní sladší řepu i slanou fetu.
Velmi nás těší, když nám někdo napíše, že podle našeho videa něco uvařil, vypěstoval nebo vyzkoušel doma. Tentokrát ale bylo ještě příjemnější zjistit, že naše videa nesledují jen dospělí. Že se na ně dívají i děti a dokážou je zaujmout natolik, že když k nám přijdou, samy chtějí být chvíli jejich součástí.
Právě v tom pro nás podobný obsah dává smysl. Ne v dokonale naaranžovaném talíři nebo v tom, že všechno ve videu vypadá bezchybně. Mnohem víc nás baví ukazovat, že zahrada, kuchyně, tvoření a společné chvíle patří k sobě.
I obyčejný oběd může být pro dítě něčím, na čem se může tvořivě podílet.
Přiměřený vlastní úkol dává dítěti možnost vidět konkrétní výsledek své práce.
Nejlepší konec společného vaření je stále stejný – všichni si nakonec sednou k jednomu stolu.
Pokud naše videa přesvědčí třeba jen jedno dítě, že chce místo dalšího sledování obrazovky něco uvařit, zasadit nebo vytvořit vlastníma rukama, pak to celé stojí za to.
A mimochodem – pokud máte doma dítě, které tvrdí, že červenou řepu nejí, možná mu ji příště nedávejte samotnou na talíř. Zkuste ho zavolat do kuchyně a nechte ho nastrouhat ji rovnou do rizota. U nás to fungovalo. 🙂
Při přípravě rizota dokáže dobré kuchyňské vybavení ušetřit spoustu času. Na COOL Design najdete také pomocníky, které jsme vybrali právě k tomuto receptu.
Prostorný hrnec se hodí na postupné přilévání vývaru, míchání i dokončení krémového rizota.
Prohlédnout hrnec →Při zpracování červené řepy a další zeleniny dokáže přípravu výrazně urychlit.
Prohlédnout kráječ →Na míchání rizota, práci s masem i běžné každodenní vaření.
Prohlédnout sadu →Na krájení kuřecích stehen, cibule, citronu i dalších surovin do receptu.
Prohlédnout sadu nožů →Pro děti ke společnému obědu limonáda nebo domácí nápoj a pro dospělé klidně sklenka suchého bílého vína.
Prohlédnout sklenice →Na jednoduché a pěkné servírování hotového růžového rizota s fetou.
Prohlédnout talíře →Po růžovém rizotu se příště znovu podíváme na to, co nám nabízí zahrada. Ukážeme si, jak připravit domácí „kvašáky“ o něco rychleji, než je většina lidí zvyklá. Křupavé, pořádně ochucené a připravené tak, abychom na výsledek nemuseli čekat celou věčnost.
Etienovo růžové rizoto nám ukázalo, že i obyčejný oběd může být společným zážitkem. Červená řepa dodala jídlu barvu a jemnou sladkost, feta výraznější chuť, kuřecí maso šťavnatost a děti k tomu přidaly to nejdůležitější – vlastní zvědavost a chuť zapojit se.
A právě to si z tohoto receptu odnášíme nejvíc. Nemusíme pro děti stále vymýšlet speciální program. Někdy úplně stačí pustit je k tomu, co děláme běžně, dát jim přiměřený úkol a nechat je vidět výsledek vlastní práce. Když pak všichni skončíme u jednoho stolu a jídlo chutná i tomu, kdo ještě před chvílí tvrdil, že červenou řepu nejí, je to asi nejlepší možný konec společného vaření.